Karel IV. další...

17. ledna 2012 v 15:35 | bloom |  Panovníci České země

Další info o Karlu IV.

Bujnost mladého krále

Karel IV. na radnici v Kolíně nad Rýnem
Karel nebyl v první fázi své vlády jen moudrým panovníkem, ale i klasickým středověkým válečníkem. K válčení a bitkám ho předurčovala nejen bujná povaha, ale i konstituce: na svoji dobu byl neobvykle vysoký (173 cm) a robustní, ideální "těžký rytíř". Stejně jako když se za mladých let účastnil válečných výprav po Itálii a dalších oblastech, i když seděl na trůně, vášnivě vyhledával boj. V roce 1347 mu papež Klement VI. zaslal list, ve kterém ho káral za vyhledávání soubojů a chování neodpovídající královské důstojnosti a s tím i nevhodné oblékání do úzkých nohavic. Karel na to zareagoval tím, že se snažil být méně nápadný, nicméně v skrytu patrně pokračoval v tomtéž stylu až do roku 1350, kdy těžce onemocněl a strávil několik měsíců na lůžku. Důvodem měla být podle legend rozšiřovaných královským dvorem otrava, po níž dočasně ochrnul na všechny čtyři končetiny. Skutečnost však byla zcela jiná a tato historka měla patrně jen zakrýt skutečnou příčinu, totiž vážné poranění krční páteře a zlomenina čelisti.
Neexistuje záznam, jak ke zranění došlo, nicméně je přesně takové, jaké by se dalo očekávat u rytíře v plné zbroji, který spadne z koně hodně nešťastným způsobem. Předpokládá se, že Karel se patrně zúčastnil inkognito turnaje nebo nějakého jiného podniku, během kterého byl sražen z koně a dopadl velmi nešťastně na bradu, přičemž si na čtyřikrát zlomil dolní čelist a vážně poranil páteř páčením krku snad o okruží rytířské přilby. Poranění se časem zhojilo a pohybové schopnosti krále se částečně obnovily, ale o účasti na dalších rytířských turnajích už nemohlo být řeči: doživotním následkem bylo vadné držení těla, omezená pohyblivost a vybočení hlavy. Jak již bylo řečeno, se zraněním páteře zřejmě souvisí i vážné poranění čelisti, které natrvalo zdeformovalo králův skus.
Dne 1. srpna 1348 umřela Karlova první žena, královna Blanka, která vždy stála po jeho boku. I když žila v ústraní, český lid ji velmi miloval, stejně tak i Karel. I když se jednalo o politický sňatek, vyvinulo se z něj plnohodnotné manželství a Karel na ni nezapomněl do konce svého života, jak přiznal v roce 1377 při návštěvě Francie. Důvod její smrti byl dlouho neznámý. Až ve 20. století Emanuel Vlček při zkoumání jejích ostatků označil za pravděpodobnou příčinu smrti tuberkulózu.



Karel IV. a Židé

Židé byli služebníky komory krále, a ten je mohl zastavit. Karel IV. toto právo využíval opakovaně. Roku 1349 zastavil Karel IV. frankfurtské Židy představeným města za patřičný finanční obnos. Když si pak občané města přišli vybrat svou zástavu a zabavit židovský majetek, zapálili Židé raději své domy a dobrovolně uhořeli. Téhož roku 1349, věnoval Karel IV. v Norimberku markraběti Ludvíku Braniborskému "tři domy nejlepších Židů… brzy po tom, co budou pobiti". Karel IV. tedy dovolil zábor židovského majetku a dal najevo, že chystané zavraždění židovských uživatelů nehodlá nijak trestat.
16. listopadu 1349 Karel udělil městu Norimberku povolení srovnat židovskou čtvrť se zemí a na jejím místě založit mariánský kostel a tržiště. 5. prosince 1349 následoval pogrom, pro který Karel IV. předem vyhlásil amnestii na veškeré násilné činy proti Židům. Zavražděno bylo 560 Židů.[2]



Císařem Svaté říše římské

Na počátku roku 1355 se Karel vydal do Říma. Cestoval přes Pisu, kde si dal rendez-vous se zbývajícími hodnostáři a začátkem dubna 1355 pak stanul spolu s téměř čtyřmi tisíci rytíři před branami Věčného města. Karel se v přestrojení za obyčejného člověka vydal na prohlídku města, kde setrval tři dny. "Na Boží hod velikonoční časně ráno vyjel pan Karel na pole mimo město a tam k němu přišli Římané a převeliké množství lidí ze všech končin světa, všichni sedíce na silných koních, ve zbrani a v přilbách s chocholy, připraveni jako k boji, projevovali svou pohotovost k službám." Po velkolepém příjezdu do města byl uveden do chrámu a po předchozím požehnání a obvyklých obřadech byl při slavné mši pomazán a korunován za císaře zároveň se svou manželkou, paní Annou Svídnickou; následovala velká sláva. Všichni volali Kyrie eleison a zpívali Tě Boha chválíme. Karel se stal nejmocnějším mužem tehdy známého světa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni že jsi tu byl

Klik

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama