T. Garrigue Masaryk úplný konec

17. ledna 2012 v 15:52 | bloom |  Panovníci České země
Masarykova osoba bývá spojována většinou pouze s obdobím první republiky, ačkoli značnou část svého díla vytvořil již před ní, zvláště pokud jde o filozofickou realizaci jeho díla knižně, literární časopiseckou činnost a vynikající aktivitu v jeho třech poslaneckých obdobích ve vídeňské říšské radě. Masaryk byl označen za "Prezidenta Osvoboditele" (oficiální titul zákonem č. 232/1935 Sb. z. a n., z 21. prosince 1935). Ještě za jeho života a prezidentování, k jeho osmdesátým narozeninám 7.3.1930, se národní shromáždění usneslo na zákoně "Masaryk se zasloužil o stát" (Lex Masaryk). Když T. G. Masaryk 14. září 1937 po zánětu plic zemřel, zemřel pro jeho obdivovatele symbol morální velikosti a velké autority. O tom, jak byl Masaryk svými současníky vnímán, svědčí i to, že se všeobecně říkalo: "dokud bude žít Masaryk, Hitler (též údajný někdejší dobrovolný Masarykův posluchač na Vídeňské univerzitě) nezačne válku".[zdroj?]
Státní pohřeb se konal v úterý 21. září 1937 za zvuku "Svatováclavského chorálu" z Plečnikovy sloupové síně Pražského hradu a končil po více než devíti hodinách za modlidby "Otčenáš" uložením do hrobu na Lánském hřbitově. Popsal jej dosti podrobně i Karel Čapek v úvaze "Cesta devíti hodin" a dny smutku před pohřbem vyjádřil dobře Jaroslav Seifert impozantní básní "Osm dní" známou jako "To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě". Pietní chvíle fotograficky velmi podrobně dokumentoval zejména Ladislav Sitenský.


Nevyřešené problémy

V čem se nepodařilo předválečnou ČSR "odrakouštit", jak potřebu překonat toto dědictví Rakouské říše a Rakouska-Uherska Masaryk pojmenoval:
  • V odpůrcích "", jak představitelé extrémnější i nazývali politický směr Masaryka a Beneše, měli Masaryk a Beneš tvrdé protivníky. Zastánci "Hradu" jej ale označují za a politiku. Pro ještě nedostatečně vyvinutou politickou kulturu (politického konsensu) a poměrně nízkou míru zodpovědnosti politiků se během dvou desetiletí existence předválečné ČSR nepodařilo vyřešit konflikty mezi jejími zájmovými skupinami. Nejen mezi "Hradem" a jeho protivníky, jak dokládají četné vládní a volební krize. Zájmy nových i starých zájmových skupin prorůstaly se zájmy četných úředníků státní správy a policie převzatých z dob monarchie. Za starých dob narostlá administrativa, sloužící ze značné části "místodržení" a lokálním mocenským zájmům se teprve pozvolna začala přeměňovat.Hradupraviceleviceliberálníreformnísocialistickou


celkem13,5 mil.
Češi6,7 mil.50 %
Němci3,1 mil.23 %
Slováci2,0 mil.15 %
Maďaři0,8 mil.5,5 %
Karpatorusíni0,5 mil.3,5 %
ostatní0,5 mil.4 %

(sčítání lidu 1921, zaokrouhleno)
  • Na výtku spisovatele Emila Ludwiga, že Masaryk jako prezident málo socializuje, T.G.M. reaguje : "stát nemá tolik peněz, aby mohl firmy od jednotlivců vykupovat" (E. Ludwig : Duch a čin)
  • Podle některých zdrojů (Masarykův ústav AV ČR) Masaryk také marně usiloval o vyřešení národnostního problému ČSR v duchu federativního uspořádání státu podle švýcarského vzoru - podle jiných, četných zdrojů ale právě takové uspořádání odmítal. Ať je tomu, jak je - Masaryk často měnil své názory (tuto domněnku nelze všeobecně přijmout, viz přednášky Prof. Randy-Kruliše, pro Masarykovu společnost, otázku je nutno podrobněji studovat a pak si teprve udělat soud o stálosti a nestálosti Masarykových názorů) - tento návrh neuspěl jak pro silný odpor československé nacionální pravice, tak i pro odpor mnohých jiných politiků obávajících se snížení svého vlivu. Tak se prosadila centralistická koncepce podle francouzského vzoru. Ta vedla k poněkud nerovnoprávnému postavení, k automatické diskriminaci četných národů a menšin (německé, maďarské, polské, romské, rumunské, rusínské, slovenské, židovské, italské), drobným sporům mezi nimi samými, k tzv. "čechoslovakismu", "čechismu", a tím k oslabení jinak vysoce vyspělé předválečné ČSR vůči rostoucímu vlivu nacistického Německa i dalších expanzivních sousedů. Velmi dobré podmínky měla naopak emigrace ruská, většinou špičková inteligence (profesoři na vysokých školách). Tento centralismus odpovídal i potřebám za druhé světové války rostoucího imperialismu SSSR a s jeho podporou instalovaného komunistického režimu v poválečném Československu s brutálním odtržením Podkarpatské Rusi i severních svahů Krkonoš a okamžitou likvidací ruské antibolševické emigrace. V konečných důsledcích přispěl k definitivnímu rozpadu Československa na přelomu let 1992/93, což byla pro nás, demokraty, i v té době ceteris paribus, a také "sub specie aeternitatis" věc naprosto nepředstavitelná
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni že jsi tu byl

Klik

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama